DŘEVĚNKA

Nejstarší část domu pochází z druhé poloviny 18. století (po rozdělení gruntu náležejícího původně k sousednímu domu č.p. 38 vznikl v roce 1752 grunt  nový, na kterém jeho majitel Šimon Kouble mohl vystavět novou chalupu). Tehdy to bylo přízemní roubené stavení se zdobným štítem, světnicí, středovou chodbou a kamennými chlévy.  Zásadní úpravou prošlo v druhé polovině 19. století za Adolfa Farského (starosta v Bozkově), když bylo přistavěno roubené patro. K velké zajímavosti patří, že štít malé roubenky tehdy nebyl zničen, ale rozebral se a byl znovu použit o patro výš, kde ho můžeme obdivovat dodnes. Zvýšením o patro vznikl z malého gruntu a šenku opravdový hostinec se sálem a pokoji. Poctivostí vyhlášený hostinec přežil obě světové války, nucené ubytování příslušníků Hitlerjugend i komunistický převrat. Režimu se přesto povedlo nakonec provoz zlikvidovat a od 60. let byl hostinec vydán na pospas svému osudu. Dům byl ale postaven s láskou a fortelem a tak vydržel těžké období druhé poloviny 20. století včetně nařízeného demoličního výměru. Po roce 1989 se roubenka díky rodině Balatkových (rozená Farská) postupně zotavila a nabrala svou původní krásu, funkci i onu proslulou vyhlášenost.

V popsaném dramatu tak bude působit trochu úsměvně drobná epizoda, kterou není možno zlehčovat, ale ani na ní nestojí kulinářský zážitek hostů. Jde o barevnost vnějšího roubení hostince, která v běhu času bývala různá, podléhala módním trendům, ale spíše než to byla odrazem možností toho kterého majitele. Přízemní stavení bylo zprvu možná ošetřeno volskou krví s různými solnými přísadami, lněnou fermeží, voskem a dalšími levnými a dostupnými konzervačními prostředky. Teprve na sklonku 19. století se objevuje olejová barva. U bozkovské Roubenky nám ale chybí stavebně-historický průzkum a tak je určení posloupnosti nátěrů a následné polychromie obtížné o to více, že byl vnější plášť kompletně přebroušen ještě dříve, než se stavba stala kulturní památkou. Můžeme tak pouze odhadovat  z fotografií a dobových plánů, že bylo roubení opatřeno krycí barvou ve světle zeleném odstínu (1914), která se poté v neznámé době změnila na tmavou barvu, kterou vidíme dnes jako zcela uhlově černou. Památková péče v této chvíli nemůže proti černé brojit, jelikož je zde instituce souvztažnosti a vžité podoby. Obě tyto vlastnosti ale rázem dostanou jiný význam, pokud bychom hovořili o návratu „původní doložené barevnosti“. Změna je vždy obtížná a nese s sebou spoustu překážek i problémů, z hlediska památkové péče je mimo jiné nutné hledat takovou podobu památky, která bude dobově jednotná, věrohodná a zejména co nejvíce autentická. Návratem k světle zelené, tedy teoreticky k roku 1914 (ze kterého pochází dochované kolorované stavební dokumentace a další věrohodné převratné hmatatelné důkazy), bychom revokovali stav domu na sklonku Rakousko – Uherska či počátku Československé republiky. V té době na střeše již byla nespalná skládaná krytina eternit, která nahradila dožitý dřevěný šindel a byl viditelný i hlavní dřevěný štít, o kterém jsme mluvili výše. Tedy vcelku autentická situace, kterou můžeme považovat za historickou reálii. Takto dům vypadal v první třetině 20. století. Pozdější úpravy přinesly zakrytí štítu eternitem, nátěr chalupy na černo a další úpravy, které lze také považovat za autentický stav, nicméně např. odhalením štítu jsme udělali jistý krůček stranou. Ale ať situaci nekomplikujeme, pokud by se nás památkářů někdo zeptal na upřímný názor, moc bychom se přimlouvali za návrat světle bílo-zelené, chcete-li pastelově zelené. Je to barva veselá, dům rozjasní, navodí atmosféru sklonku mocnářství s trochou té secese, která se propisovala i do vkusu lidového stavitelství právě třeba onou módní pastelovou zelenou barvou. V interiéru hostince v I. patře se nakonec tato původní barva stále vyskytuje a tak se nebojme změny, která dle názoru památkové péče domu prospěje. A černá barva roubení? Ta vznikla v polovině 20. století spíše z nouze, barev ani peněz po válce nebylo, sortiment se postupně vytrácel a tak se užívalo znovu vše, co bylo po ruce. Zejména vyjetý motorový olej, jedovatá černá karbule, térové a asfaltové penetrace a další zoufalé variace, kterou korunovalo socialistické hospodářství pouze jedním dostupným výrobkem, a to hnědo-černým Luxolem.

Přejeme tedy majiteli správnou volbu a Roubence takový kabát, který si svou vytrvalostí a houževnatostí nejvíce zaslouží. A že šaty dělají člověka a fasáda mluví za stavbu? Ale ne, to platí jen pro povrchního člověka, důležité přeci je, kdo v ní žije a jaký je to člověk. Roubenka měla a má tedy velké štěstí, ať je černá nebo pastelově zelená, viďte!

Všem Bozkovákům za roubenku a za český Národní památkový ústav příjemné svátky vánoční a dobrý vstup do Nového roku

Mgr.Roman Hedvičák
Odbor školství, kultury a vnějších vztahů
úsek státní památkové péče